Když přijde krupobití: Proč jsme po bouřce nesáhli po chemii a věřili přírodě?
Dne 15. července nás potkala bouře, kterou si nepřeje zažít žádný vinař. Během několika minut kroupy potloukly značnou část úrody. Pohled na poničené hrozny a opadané listí byl těžký. Kdo dělá víno s láskou a respektem k půdě, ví, jaký je to pocit, když vám příroda během chvíle změní plány na celou sezonu.
V takových chvílích se ukazuje, jaký přístup k vinohradu člověk vlastně má.
Zbrklost versus selský rozum
Reakce mnohých vinařů v okolí byla okamžitá – co nejrychleji vyjet do vinohradu a nasadit chemické postřiky. Rozumím strachu z hniloby a ztráty úrody, ale často mám pocit, že se z nášho řemesla vytrácí obyčejný selský rozum a zdravé uvažování. Místo toho, abychom pozorovali vinici a počasí, často raději podléháme doporučením a propagačním materiálům prodejců agrochemie, jejichž cílem je prodat co nejvíce přípravků.
My jsme se rozhodli nestříkat. A nebylo to z nedbalosti, ale na základě fakta a pozorování:
- Stav hroznů: V půlce července byly hrozny tvrdé, zelené a bez obsahu cukru. Do zaměknutí měly ještě daleko. Hrozny začínají reálně náchylně hnít až při cukernatosti okolo 15 °NM. V tu dobu se této hodnotě ani zdaleka neblížily.
- Počasí po bouři: Následující dny přinesly vysoké teploty a slunce. Poškozená zrnka díky tomu sama zaschla a mumifikovala, aniž by se v nich rozvinula jakákoliv plíseň nebo hniloba.
Slunce a suchý vzduch udělaly práci, na kterou by mnozí zbytečně použili litry chemie.
Co vinice skutečně potřebuje: Vitalitu a listy
To nejzásadnější po krupobití není zachraňovat každou kuličku za cenu chemické zátěže, ale udržet vinici vitální a houževnatou.
Kroupy na mnoha místech srazily velkou část listové plochy. A právě chybějící listy jsou do budoucna největší problém. Ker se z tohoto šoku musí vzpamatovat, vyživit zbývající hrozny a připravit se na další rok. Bez dostatku listů bude na jaře velký problém vůbec vybrat a uvázat kvalitní tažeň.
Pokud už uvažovat o ošetření, pak má smysl počkat až do druhé poloviny srpna. V té době začínají výraznější výkyvy mezi denními a nočními teplotami a na mladé, nově prorůstající lístky může zaútočit peronospora (plíseň révová). Pro keř, který už tak přišel o část listové plochy, by to byla další rána. Vytáhnout postřikovač hned druhý den po kroupách na zelené hrozny v horkém létě však nedávalo žádný logický smysl.
Měsíc poté: Výsledek trpělivosti
Dnes, po necelém měsíci, se do vinohradu dívá s o dost větší nadějí. Hrozny se začínají vybarvovat a roztáčet. Rozbitá zrna jsou suchá, bez stopy po hnilobě, a zbytek střapců zdárně dozrává.
Víno u nás dostává čas a péči, kterou opravdu potřebuje. Někdy je tím nejlepším zásahem vinaře vědět, kdy je lepší nedělat nic a nechat přírodu, aby si pomohla sama. Vinice nám to vrátí ve své síle a poctivé chuti ve skleničce.
